Bílá sobota

Původ a název

Název nejspíš pochází od bílých rouch neofytů, tedy lidí, kteří přijímali křest o velikonoční noci. Může ale souviset i s lidovým zvykem velkého úklidu a bílení stavení před svátky. Bílá sobota je posledním dnem Svatého týdne a třetím dnem velikonočního tridua: církev si připomíná Kristovo spočinutí v hrobě. Během dne se neslouží mše ani jiné obřady kromě denní modlitby církve a obřadu Effeta pro katechumeny.

Historie

Liturgie Bílé soboty se ustálila se znovuobjevením noční Velikonoční vigilie, kterou papež Pius XII. obnovil v 50. letech 20. století. Dřív se obřady posouvaly do sobotního rána. V českém prostředí se k sobotě vázal i lidový cyklus Svatého týdne: od Zeleného čtvrtka nezvoní zvony, které podle říkanky odlétají do Říma, a místo nich obcházejí vesnici chlapci s řehtačkami. Bílá sobota nikdy nebyla dnem pracovního klidu a není jím ani podle zákona č. 245/2000 Sb.

Tradice a oslavy

Podle tradice se na Bílou sobotu pečou mazance a velikonoční beránci, barví se vajíčka a pletou pomlázky na pondělí. Ráno naposledy obcházejí obec hrkači s řehtačkami a v některých obcích se pálí figura Jidáše. Večer se v kostelech koná Velikonoční vigilie: žehná se oheň, zapaluje se velikonoční svíce, při Glorii se rozezní zvony a varhany, které od čtvrtka mlčely, a slouží se křty dospělých. Obchody jsou otevřené a mnoho rodin ten den dokupuje vše na Velikonoce.

Kdy den připadá

Bílá sobota připadá na sobotu před Velikonoční nedělí, tedy mezi 21. březnem a 24. dubnem. Velikonoční neděle je první neděle po prvním jarním úplňku, takže se datum každý rok mění. Den je pracovní, státním ani ostatním svátkem není.

Související dny

• Velký pátek
• Velikonoční neděle
• Velikonoční pondělí
• Zelený čtvrtek
• Květná neděle