Svatá Lucie
Svatá Lucie připadá na 13. prosince. Připomíná ji pořekadlo Lucie noci upije, obchůzky bíle oděných Lucek a starý zákaz předení i uklízení v tento den.
Světice světla z doby pronásledování
Svatá Lucie patří mezi raně křesťanské mučednice. Podle tradice pocházela ze Syrakus a zemřela kolem roku 304 v době pronásledování křesťanů za císaře Diokleciána. Legendy vyprávějí, že se zaslíbila Bohu, rozdala své věno chudým a odmítla sňatek s pohanským ženichem, který ji pak udal. Její jméno je odvozeno z latinského lux, světlo, a právě světlo je s jejím svátkem spojeno nejvíc. Na obrazech bývá zobrazována s miskou, na níž leží dvě oči, protože je od středověku vzývána jako ochránkyně zraku a pomocnice při očních nemocech. V českých zemích byla Lucie také patronkou přadlen a švadlen, což se promítlo do lidových zvyků jejího svátku. Den 13. prosince leží v polovině adventu, v nejtemnější části roku. Svátek světice, která nese světlo už ve jméně, tak dával lidem naději, že dlouhé noci brzy začnou ubývat.
Proč Lucie noci upije, ale dne nepřidá
Pořekadlo Lucie noci upije zná snad každý, ale dnes už neodpovídá skutečnosti. Vzniklo pravděpodobně ve 14. nebo 15. století, kdy se v českých zemích počítal čas podle juliánského kalendáře. Ten se během staletí postupně opožďoval za skutečným během Slunce, a tak zimní slunovrat, nejkratší den a nejdelší noc roku, připadal právě na 13. prosince. Od svaté Lucie se noci skutečně začínaly zkracovat. S přechodem na gregoriánský kalendář v roce 1584 se data posunula o deset dní a slunovrat se přesunul na 21. nebo 22. prosince. Pořekadlo však v lidové paměti zůstalo. Někdy se k němu připojuje druhá polovina: Lucie noci upije, ale dne nepřidá. Ta poctivě přiznává, že po 13. prosinci dny ještě nějakou dobu kratší zůstávají. Ve skutečnosti se odpoledne začíná prodlužovat už o něco dříve, zatímco ráno se rozednívá ještě po slunovratu později.
Lucky: bílé postavy, které hlídaly domácnost
Nejvýraznějším lidovým zvykem svátku byly obchůzky Lucek. V předvečer nebo v den svátku chodily po vesnicích ženy a dívky převlečené do bílého. Zahalovaly se do bílých plachet nebo prostěradel, obličej si zakrývaly maskou nebo si ho natíraly a pomoučily, aby nebyly poznat. Některé nosily masku s dlouhým zobákem ze dřeva a papíru, podobnou čapímu, který nepříjemně klapal. V rukou měly svíčku, metličku nebo vařečku. Lucky obcházely domácnosti a kontrolovaly, zda se dodržuje zákaz práce, děti strašily a zlobivé napomínaly, hodným občas něco nadělily. Mlčely, nebo jen klapaly zobákem, což jejich návštěvu dělalo ještě tajemnější. Zvyk se v některých krajích držel až do 20. století. Dnes Lucky ožívají hlavně v adventních programech skanzenů a muzeí, na zámcích a v obcích, které lidové obchůzky obnovují, takže se s nimi děti mohou setkat i v současnosti.
Zákaz předení a čarodějnice
Na svatou Lucii se nesmělo příst, tkát, drát peří a podle mnoha krajů ani uklízet. Zákaz souvisel s tím, že světice byla patronkou přadlen, a kdo ho porušil, mohl se dočkat trestu od obcházejících Lucek. Dnes se z toho stala oblíbená připomínka, že v půlce předvánočního úklidu je dovoleno si na jeden den odpočinout. Svátek měl i temnější stránku. Lidé věřili, že se v noci na 13. prosince slétají čarodějnice a radí se, jak ublížit křesťanům. Hospodáři proto chránili dům i dobytek. Na Moravě malovali nad vchod svěcenou křídou tři křížky. Proti zlým silám měla podle lidové víry pomáhat i samotná světice, a tak se k ní lidé v tento den obraceli s modlitbou za ochranu domu. Celá noc z 12. na 13. prosince proto patřila k nejobávanějším nocím adventu. Božena Němcová popsala lucijní zvyky ve svých vzpomínkách na Vánoce.
Jak si svatou Lucii připomenout dnes
Svátek svaté Lucie je dnes tichou zastávkou adventu. Pro mnoho rodin je to den, kdy se zapaluje svíčka a vypráví dětem o bílých Luckách a o tom, proč se na Lucii neuklízí. Skanzeny a muzea lidové kultury pořádají v prosinci adventní programy, v nichž Lucky obcházejí návštěvníky spolu s Barborkami a Mikulášem. Školy a školky svátek využívají k povídání o dlouhých nocích, slunovratu a o tom, jak se kalendář během staletí měnil. Lucie je navíc ve stejný den jmeninovou oslavenkyní, takže 13. prosince patří i gratulacím. Kdo chce zvyk oživit doma, může zkusit vyrobit masku Lucky z papíru, vyprávět dětem pověsti o čarodějnicích nebo si prostě jeden den odpustit předvánoční úklid. Svátek pak propojuje lidové tradice s tím nejprostším zážitkem prosince: světlem svíčky v nejtmavší části roku.
Kdy den připadá
Pevné datum: svátek svaté Lucie je každý rok 13. prosince, v polovině adventu. Není to volný den. Ve stejný den mají v českém kalendáři jmeniny všechny Lucie.
Související dny
Časté otázky
- Kdy je svatá Lucie?
- Svátek svaté Lucie je každý rok 13. prosince. Není to volný den, ale tradiční adventní svátek spojený s pořekadlem Lucie noci upije a s obchůzkami bíle oděných Lucek. V ten den mají také jmeniny všechny Lucie.
- Proč se říká Lucie noci upije?
- Podle juliánského kalendáře připadal zimní slunovrat na 13. prosince, takže se od Lucie noci opravdu zkracovaly. Po přechodu na gregoriánský kalendář v roce 1584 se slunovrat posunul na 21. nebo 22. prosince, pořekadlo však zůstalo.
- Proč se na svatou Lucii neuklízí?
- Lucie byla patronkou přadlen a švadlen, a proto se v její den nesmělo příst, tkát ani drát peří. Lidová tradice zákaz rozšířila i na uklízení. Dodržování hlídaly obcházející Lucky.
- Kdo jsou Lucky?
- Lucky byly ženy a dívky převlečené do bílých plachet, s maskou nebo pomoučeným obličejem, někdy s klapajícím zobákem. Obcházely domy, kontrolovaly zákaz práce a strašily děti. Dnes je lze potkat hlavně ve skanzenech.
Tento článek ještě čeká na důkladné ověření faktů, takže jednotlivé údaje nemusí být zatím zcela přesné.