Svatá Barbora

Legenda o Barboře ve věži

Svatá Barbora patří k nejoblíbenějším světicím adventního času, přestože o jejím skutečném životě mnoho nevíme. Podle legendy žila ve 3. století jako dcera bohatého kupce Dioskura. Otec ji chtěl uchránit před nápadníky a zavřel ji do přepychově zařízené věže, kterou dal postavit vedle svého domu. Barbora však v ústraní přijala křesťanskou víru, a když to otec zjistil, rozzuřil se. Dívka mu podle vyprávění unikla, skála se před ní otevřela a ukryla ji, ale prozradil ji pastýř. Otec ji nechal mučit a nakonec ji podle legendy sám sťal. Krátce nato do něj udeřil blesk. Proto je Barbora od středověku vzývána jako ochránkyně před bouřkou a náhlou smrtí. Věž, ve které bývá zobrazována, se stala jejím hlavním atributem a pomáhá ji poznat na obrazech, oltářích i sochách v českých kostelech.

Barborky: větvičky, které mají vykvést do Vánoc

Nejznámějším zvykem svátku jsou barborky. Na svatou Barboru se uříznou větvičky třešně, případně višně, jabloně nebo slivoně, a dají se doma do vody. Podle starší tradice se měly řezat ze stromu alespoň deset let starého. Pokud do Štědrého dne rozkvetou, má to podle lidové víry přinést štěstí a svobodné dívce svatbu do roka. Když měla dívka více nápadníků, pojmenovala si podle nich jednotlivé větvičky a za ženicha považovala toho, jehož větvička vykvetla první. Jiná varianta zvyku čte z rozkvětu kalendář: kolikátý den po uříznutí větvička rozkvete, tolikátý měsíc příštího roku bude pro majitele šťastný. Provdané ženy barborky dávaly na sváteční stůl jako ozdobu. Načasování dává smysl i botanicky: větve uříznuté zhruba tři týdny před Vánoci v teple bytu obvykle stihnou rozkvést právě kolem Štědrého dne. Kvetoucí větvička uprostřed zimy je zároveň připomínkou blížícího se jara.

Jak barborky ošetřit, aby rozkvetly

Aby barborky do Vánoc opravdu vykvetly, vyplatí se několik osvědčených kroků. Větvičky se řežou s dostatkem pupenů, ideálně ráno 4. prosince nebo den předtím. Pokud už venku mrzlo, pupeny prošly přirozeným chladovým obdobím a rozkvetou snáz. Když mráz zatím nepřišel, pomůže nechat větvičky přes noc v chladu nebo je na pár hodin vložit do mrazáku. Doma je dobré seříznout konce šikmo, případně je naklepnout, a ponořit je na několik hodin do vlažné vody. Potom se dají do vázy na světlé místo, ale ne těsně k topení. Vodu je třeba pravidelně měnit, zhruba každé dva až tři dny, a konce občas znovu seříznout. Hodí se také větvičky občas postříkat vodou, protože vzduch v bytě je v zimě suchý. Místo třešně lze vybrat i zlatici, která kvete žlutě a bývá spolehlivá. Dívky o barborky tradičně pečovaly samy a výsledek sledovaly s napětím.

Patronka horníků a chrám v Kutné Hoře

Svatá Barbora je patronkou horníků, dělostřelců, architektů, ale také kuchařů, řezníků a sedláků. Spojení s hornictvím má v českých zemích silnou tradici. Horníci k ní upínali naději na ochranu před náhlou smrtí v podzemí a její svátek se v hornických oblastech slaví jako Barborka: s mší, slavnostním shromážděním a setkáním havířů v uniformách. Nejslavnější stavbou zasvěcenou světici je chrám svaté Barbory v Kutné Hoře, které bohatství přinesly stříbrné doly. Gotický chrám vznikal po staletí a dnes je spolu s historickým centrem města zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO. Barbořiny kaple a sochy najdeme i na řadě dalších míst, například na hradě Grabštejn, v Manětíně nebo v Kunčicích. Kdo chce svátek oslavit výletem, má v prosinci Kutnou Horu jako nejpřirozenější cíl.

Obchůzka barborek a pranostiky

Ještě v 19. století chodily v předvečer svátku, 3. prosince, po vesnicích skupinky dívek převlečených za barborky. Oblékaly se do bílých košil a prostěradel, nosily rozpuštěné vlasy a na hlavě zelený věneček. V ruce měly metličku a košíček s ovocem a cukrovím. Před domy zazpívaly nebo zahrály krátký výstup o svaté Barboře, hodné děti obdarovaly a zlobivé vyplatily metlou. Někde barborky strašily dětí vyřezanou tykví se svíčkou uvnitř. Obchůzka postupně zanikla a dnes ji připomínají spíš národopisné programy ve skanzenech. K Barboře se váže i řada pranostik. O svaté Barboře ležívá sníh na dvoře, říká jedna z nich. Podle jiné, má-li svatá Barbora bílou zástěru, bude hodně trávy. Hodně jinovatky na stromech o Barboře zase slibovalo bohatou úrodu ovoce v příštím roce. Den 4. prosince je v českém kalendáři také jmeninami všech Barbor.

Kdy den připadá

Pevné datum: svátek svaté Barbory je každý rok 4. prosince, v době adventu. Není to volný den. Barborky se tradičně řežou ráno 4. prosince, někdy už večer předtím.

Související dny

• Svatá Lucie
• Svatý Martin