Památka zesnulých

Původ a název

Památka všech věrných zemřelých je katolický svátek, kdy se církev modlí za duše v očistci. Zavedl jej roku 998 opat Odilo z Cluny, aby nahradil starší pohanské zvyky uctívání předků; postupně se šířil benediktinskými kláštery a ve 13. století jej převzal Řím. Připomínání mrtvých v tomto ročním období má předkřesťanské kořeny, například keltský Samhain nebo hostiny, které staří Slované pořádali na pohřebištích. Lidový název Dušičky odkazuje k dušičkám zemřelých.

Historie

Památka zesnulých následuje po Slavnosti Všech svatých 1. listopadu a oba dny lidová tradice slučuje v jedno dušičkové období. V českých zemích se věřilo, že duše v předvečer svátku opouštějí očistec, a proto pro ně lidé nechávali máslo na popáleniny a studené mléko. Pekly se „kosti svatých“ a dušičkové rohlíky, které na jihu Čech dostávali koledníci a u kostelů chudí a pocestní. Svátkem ani dnem volna Památka zesnulých v Česku není.

Tradice a oslavy

V týdnech kolem 2. listopadu se rodiny vydávají na hřbitovy, uklízejí hroby a pokládají na ně věnce, chryzantémy, umělé a sušené květiny a zapalují svíčky v lucernách. Podle průzkumu agentury STEM/MARK z roku 2019 dodržují dušičkovou tradici nějakým způsobem asi čtyři pětiny Čechů, přímo 2. listopadu se však na hřbitov vydá jen zhruba pětina lidí. Večerní hřbitovy plné světel patří k nejsilnějším podzimním obrazům. V kostelech se slouží mše za zemřelé.

Kdy den připadá

Památka zesnulých připadá vždy na 2. listopadu, den po Slavnosti Všech svatých. Den pracovního klidu to není, proto lidé hroby často navštěvují o víkendu předtím nebo potom.

Související dny

• Den válečných veteránů
• Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva
• Den vzniku samostatného československého státu