Pálení čarodějnic

Původ a název

Noc z 30. dubna na 1. května se nazývá filipojakubská podle svátku apoštolů Filipa a Jakuba Mladšího, který v 19. století připadal na 1. května. Lidová víra ji považovala za noc, kdy mají zlé síly a čarodějnice největší moc, a ohně na vyvýšených místech měly hospodářství ochránit. Ve staročeských pramenech se zvyk nevyskytuje; národopisec Čeněk Zíbrt soudil, že vznikl pod německým vlivem. Často se spojuje s keltským svátkem Beltain, který připadá na stejné období.

Historie

V 19. století byl zvyk úředně zakazován jako pověrečný. Na počátku 20. století popsal James Frazer, jak mladí lidé zapalují ohně na kopcích, tančí kolem nich a skáčou přes žhavé uhlíky, a uvedl, že se obřad nazývá pálení čarodějnic. Za druhé světové války byly venkovní ohně zakázané. Komunistický režim se snažil ohně přejmenovat na „vatry míru“ a řada místních slavností zanikla. Dnes je pálení čarodějnic jednou z nejoblíbenějších jarních akcí.

Tradice a oslavy

Obce, hasiči, spolky a rodiny chystají na 30. dubna večer hranici s figurou čarodějnice ze slámy a starých šatů, kterou po setmění zapálí. Děti chodí v kostýmech čarodějnic, opékají se buřty a v mnoha obcích se staví máj, vysoký kmen s ozdobeným vrcholkem, který chlapci v noci hlídají, aby ho sousedé z vedlejší vesnice nepokáceli. Dřív se házela do vzduchu hořící košťata a ohořelé zbytky se nosily domů pro ochranu; to dnes vymizelo. V suchých letech mohou hasiči zakázat rozdělávání ohňů.

Kdy den připadá

Pálení čarodějnic se koná vždy večer a v noci 30. dubna, v předvečer 1. května. Organizované akce se někdy posouvají na nejbližší víkend. Den volna to není, ale následující 1. květen je Svátek práce a den pracovního klidu.

Související dny

• Svátek práce
• Letní slunovrat
• Jarní rovnodennost