Bruno

Původ

Bruno je latinská podoba starogermánského jména Brun, které znamená „hnědý, snědý“, nebo podle jiného výkladu souvisí s výrazem pro brnění, „ochranu“. Rozšířilo se ve středověku v Německu a Itálii, mimo jiné díky několika svatým biskupům. V češtině se skloňuje Bruno, bez Bruna, u středověkých osobností se užívá i tvar Brunona.

Význam

„Hnědý, snědý“, tedy muž tmavší pleti či vlasů; podle jiného výkladu „ochránce“.

Kulturní odkazy

Bruno slaví svátek 11. června. Svatý Bruno Kolínský založil v 11. století řád kartuziánů, který měl v Čechách kláštery, například na Smíchově nebo ve Valdicích. Svatý Bruno z Querfurtu byl druhem a prvním životopiscem svatého Vojtěcha, druhého pražského biskupa. V české literatuře jméno nese hrdina knížky Marie Majerové Bruno anebo Dobrodružství německého chlapce v české vesnici (1930). Domácky se Brunům říká Brunek nebo Brúno.

Oblíbenost

Bruno byl v Česku po většinu 20. století vzácný. Dnes ho občas volí rodiče, kterým se líbí krátká a mezinárodně srozumitelná jména, stále však patří k méně častým.

Příbuzná jména

• Brunek
• Brunon
• Bruna
• Brun