Barbora

Původ

Barbora pochází z řeckého slova barbaros, které původně označovalo cizince, člověka mluvícího nesrozumitelnou řečí. Ženské jméno Barbara se rozšířilo s úctou ke svaté Barboře, legendární mučednici ze 3. století. V češtině se ustálila podoba Barbora, řidčeji se používá i Barbara; jméno zdomácnělo natolik, že dalo vznik řadě domácích podob a lidových zvyků.

Význam

„Cizinka“, tedy žena z ciziny. Původně neutrální řecké označení cizího člověka. Dnes jméno zní zcela domácky.

Kulturní odkazy

Barbora slaví svátek 4. prosince, v den svaté Barbory, patronky horníků. K tomuto dni patří oblíbený zvyk: uříznuté třešňové větvičky, barborky, se dají do vody, a když do Štědrého dne rozkvetou, má se dívka podle pověry do roka vdát. Jméno je pevně zakotveno v české literatuře: Barunka z Babičky i Divá Bára Boženy Němcové nebo Lakomá Barka Jana Wericha. Proslavily ho i oštěpařka Barbora Špotáková, dvojnásobná olympijská vítězka, a tenistka Barbora Krejčíková, vítězka Roland Garros i Wimbledonu.

Oblíbenost

Barbora patří k oblíbeným jménům posledních desetiletí. Výrazně se rozšířila v 80. a 90. letech a dodnes je mezi nejčastějšími jmény mladších žen; i u novorozenců zůstává běžnou volbou.

Příbuzná jména

• Bára
• Barunka
• Barča
• Barka
• Baruška
• Barbara